Váš poslanec za Olomoucký kraj
V čem se angažuji

Pro a proti

Pro a proti, Český rozhlas Plus

10. 1. 2017, 9:34

V dnešním pořadu Pro a proti po půl budeme mluvit o tom, zda by mělo být právo použít zbraň v případě např. teroristického útoku zaneseno v české ústavě. Hosty budou předseda sněmovního výboru pro bezpečnost, sociální demokrat Roman Váňa a ústavní právník Jan Kysela. Moderuje Veronika Sedláčková.

 

_______________________________________________________________________________

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Návrh na změnu ústavního zákona o bezpečnosti z dílny ministerstva vnitra, který má přesněji definovat právo na držení a použití zbraně, rozpoutal v tuzemsku vášnivé diskuze. Do jaké míry by se měl stát spoléhat na pomoc občanů při zajišťování bezpečnosti, a naopak, jestli se pak občan může spolehnout na stát, že ho v případě nouze opravdu ochrání. Dokonce i z vládní ČSSD se ozývají kritické hlasy, senátor a bývalý ministr Jiří Dienstbier mluví o selhání státu.

 

Jiří Dienstbier, senátor:

Bezpečnost občanů má zajišťovat především stát, a pokud toho není schopen, jde o jeho selhání.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

O tom za chvíli, dobrý poslech přeje Veronika Sedláčková.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Naše pozvání přijali předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost za ČSSD Roman Váňa, který je v našem sněmovním studiu, dobrý den

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Dobrý den.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

a ústavní právník Jan Kysela, vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy, dobrý den.

 

Jan Kysela, ústavní právník:

Dobrý den.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Pánové, požádám vás oba o krátkou odpověď na otázku, která určí ten základní směr našeho rozhovoru. Nejdříve, pane Kyselo, je nutné, aby právo na užití zbraně definoval ústavní zákon, podle vás?

 

Jan Kysela, ústavní právník:

Já si myslím, že to nutné není, protože ten ústavní zákon po mém soudu nepřináší nic nového ve srovnání s tím zákonem stávajícím, běžným zákonem o zbraních a střelivu.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Pane Váňo?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Já si také myslím, že to není nutné. Nicméně je to významný signál jak pro českou veřejnost, tak i do zahraničí o tom, že míníme brát obranu České republiky velmi vážně, a případný útočník musí počítat případně i s odporem obyvatelstva.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Tedy pane poslanče Váňo, rozumím tomu, že nutné to podle vás není, ale bylo by to dobré, bylo by to vhodné v současné situaci, podle vašeho názoru.

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Přesně tak a tak hovoří i ta důvodová zpráva, kterou zpracovalo ministerstvo vnitra, která konstatuje, jaká je aktuální bezpečnostní situace v Evropě a že je ta dobrá chvíle podobný zákon přijmout. Byť si dovedu představit, že budeme žít i bez něj.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

A i ta, pane poslanče, bezpečnostní situace je taková, že by se měli občané víc podílet na zajišťování bezpečnosti?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Ano, dá se to tak říct. To platí pro všechny občany, nejenom ty, kteří jsou legálními držiteli zbraní. Ta doba, kdy Evropa byla bezpečná, nebo alespoň měla takový pocit, je zcela zjevně za námi. A i když Česká republika patří mezi nejbezpečnější země na světě, přesto jsme součástí Evropy a nemůžeme zavírat oči před tím, že ta rizika se týkají i České republiky.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Pane doktore, ta otázka tedy se trochu posunula, zeptám se vás, ne jestli je to nutné, ale jestli by to bylo vhodné, aby i ústavní zákon upravoval držení, použití zbraně za podmínek, které tady popsal pan poslanec Váňa.

 

Jan Kysela, ústavní právník:

No, on ten ústavní zákon žádné podmínky neobsahuje, ten ústavní zákon odkazuje na prováděcí zákon, a z toho prováděcího zákona buď v tom, v té podobě stávající, tak jak vypadá zákon o zbraních a střelivu dnes, a nebo v nějaké podobě novelizované, teprve z toho zákona bychom poznali, kdo, za jakých podmínek může zbraň nabývat, respektive jakou zbraň může nabývat, eventuelně z toho potom poznáme, v kombinaci s trestním zákoníkem, kdy ji vlastně může používat. Takže ten ústavní zákon představuje něco jako ústavní zmocnění pro ten zákon běžný, ale jelikož ten zákon běžný existuje i bez ústavního zmocnění, tak je vcelku zřejmé to, o čem jsme už mluvili, že ten ústavní zákon potřebný není. Jestli je vhodný, to je otázka ve vztahu k tomu účelu, který sledujeme. A mně se zdá, že ta diskuze právě ty účely ne úplně jasně vymezuje, že na jedné straně se operuje tou symbolickou hodnotou, o které mluví pan předseda Váňa, na druhé straně se mluví o tom, že se zvyšuje riziko terorismu, a že je vhodné nevyčkávat na to, až se objeví policista, ale zastřelit toho teroristu, tedy jaksi svépomocí, na základě to, že někdo v místě zrovna ozbrojený je a pak je třetí důvod, se kterým já jsem se setkal v reakcích na to, že jsem k tomuhle tématu mluvil minulý týden, v reakcích, které já normálně moc nedostávám od posluchačů, diváků, občanů, a těch reakcí byla celá řádka, z té komunity střelecké řekněme, která je evidentně dosti semknutá, organizovaná, a taky dobře informovaná. A v téhle komunitě je stavěno na jistotu, že jediným a základním účelem té novely ústavního zákona o bezpečnosti je vypořádat se se snahou Evropské komise omezit množství zbraní a typy zbraní, které drží občané. A jelikož tihle střelci, řekněme, mají pocit, že ten prostý zákon nestačí, aby se čelilo té snaze Evropské komise, tak mají pocit, že když se ta úprava povýší na úroveň ústavní, tak že to bude právě ten nástroj, jakým se Evropské komisi dál čelit. A zdá se mi, že je dost podstatné ujasnit si, který ten motiv, nebo který ten důvod sledujeme.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

A k tomu se určitě dostaneme, ale nejdřív si poslechněme, jaké důvody má ministr vnitra Milan Chovanec, aby prosazoval tuto změnu, hovoří o teroristických útocích, o hrozbě teroristických útoků.

 

Milan Chovanec, ministr vnitra:

Je to dané právě útoky v zahraničí, lidé v současné době žádají podle platné legislativy o možnost držet zbraň, já si myslím, že pokud se situace v Evropě nezklidní, že lidé tento zájem mít budou a že postupně bude narůstat počet držitelů

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Pane poslanče Váňo, abychom si to uměli představit, jaká situace by musela nastat, aby se lidé, jak se píše v tom návrhu novely zákona, podíleli na zajištění bezpečnosti státu?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Lidé se již dnes podílejí na zajištění bezpečnosti státu, je to dokonce povinnost, která v tom zákoně už je obsažena pro všechny občany této země. My tam nově vkládáme právo k tomu použít legálně drženou osobní zbraň a upravuje se, nebo upřesňuje se ten rámec, tedy ochrana života, zdraví, majetku, ale také demokracie a územní celistvosti státu. Což si myslím, že všechny tyhle věci stojí za to bránit, i třeba se zbraní v ruce, a samozřejmě je to primární povinnost státu, ale může se stát, že v nějaké kritické situaci bude občan ten jediný, kdo tu situaci bude moci vyřešit a pak bychom byli rádi, aby lidí schopných, vycvičených, ochotných a odhodlaných pomoci svému bližnímu, svému státu, třeba i se zbraní v ruce, bylo co nejvíc.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Ti lidé by tedy měli být nějak speciálně cvičeni?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Každý držitel zbraně musel projít praktickou zkouškou, má znalosti, kdy a jak může zbraň použít, měl by mít znalosti třeba i první pomoci, nicméně chceme v dalších krocích apelovat na občany, aby zvyšovali své kvalifikace, svou odbornost v rámci zajišťování bezpečnosti. Možná to bude nabídka kurzů, možná i třeba ve spolupráci s Armádou České republiky, koneckonců už běží systém aktivních záloh. Těch možností, jak zvýšit své znalosti je celá řada. A nemusí to být samozřejmě jen práce se zbraní, může to být třeba kurz Červeného kříže o první pomoci a můžete mít kvalifikaci pomáhat lidem, zraněným, v nouzi a podobně. To všechno by mělo být součástí přípravy našich lidí pro život. Dřív se tomu říkalo civilní ochrana, koneckonců i dnes

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Tak já si to pamatuju...

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Jenže se od toho ve velké míře ustoupilo v minulých letech, měli jsme pocit, že jsme v bezpečí, že to nepotřebujeme, ale ta doba se objektivně mění.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Pane Kyselo, dává vám smysl to vysvětlení, že ruku v ruce s tím ústavním zákonem by mělo být i možná zpřísnění kontroly lidí, kteří drží zbraně a také určitý výcvik, kurz řekněme, který by to doprovodil?

 

Jan Kysela, ústavní právník:

Proti tomu vůbec nic nemám, má-li politická reprezentace pocit, že čas oponou trhnul, že svět se mění, stává se nebezpečnějším, tak je jistě možné na tom různými způsoby pracovat. Můj názor, který nicméně pan předseda Váňa úplně nerozporuje, takový, že ta novela ústavního zákona s tím ne úplně bezprostředně souvisí, respektive není nezbytně nutná k tomu, aby všechny tyhle kroky bylo možné dělat. Já mám pocit, že ona pak může vést k určitým úskalím, ve smyslu nedorozumění, protože může u adresátů, zase u těch příslušníků té střelecké komunity, repspektive u některých, vzbudit dojem, že s nimi stát počítá jako s nějakou pomocnou policií, že tedy zkrátka jsou to oni, kteří tu zbraň nemají pouze k tomu, aby chránili sebe sama, ale aby chránili veřejný pořádek, tudíž se vypraví po sídlištích sledovat, jestli se neděje něco neblahého, budou svépomocí střežit hranice atakdále. Mě se zkrátka zdá, že tady hrozí jisté riziko nedorozumění v tom smyslu, že to co ministerstvo vnitra nepovažuje za právo, za základní právo, být ozbrojen a tu zbraň používat, bude vnímáno jako základní právo každého být ozbrojen a tu zbraň užívat. A to se mi zdá, že je prostě úskalí, nad kterým bychom se měli zamýšlet.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Pane Váňo, zamyslel jste se nad tím úskalím, které teď zmínil pan Kysela, tedy že by tady mohly vznikat milice, domobrany, že by lidé mohli vnímat, pokud by to bylo zakotveno v ústavním zákoně, právo držet a užívat zbraň jako právo základní?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

To riziko se nijak nezvýší přijetím tohoto zákona, protože dnes podle stávajících zákonů, tak člověk, pokud splní všechny zákonné podmínky, tak má nárok získat zbraň, držet ji, nosit ji na svou ochranu, takže tam ta rizika nejsou nijak zvýšená.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

No právě, proč potřebujeme k tomu ten ústavní zákon, to je ta hlavní otázka.

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

To není věc, která je pro tuto vteřinu, pro tuto chvíli. To je věc, která je určena spíše do budoucnosti. Nyní máme vynikající zákon o zbraních, střelivu, velmi přísný sice, ale zároveň velmi demokratický a velmi vyvážený v těch právech a povinnostech. Mohlo by se stát, že prostě v nějaké době by byla snaha politické reprezentace jiné než je teď, tato práva omezovat. To samozřejmě v případě ústavního zákona je složitější, než v případě běžného zákona. Takže chceme ta práva občanům zaručit i pro budoucnost. Zároveň je to důležité i v tom mezinárodním kontextu. To říkal i pan ministr vnitra. Ten trend Evropské komise, Evropské unie odzbrojit evropské obyvatelstvo od legálně držených zbraní, je naprosto jasný a zřetelný. My tímhle směrem nechceme jít a dáváme to silně a jasně najevo.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Takže je to vlastně odpověď Evropské unii, která připravuje směrnici. Má omezit ta směrnice, aby posluchači věděli, držení poloautomatických zbraní. Tak to by měla být odpověď na to?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Není to odpověď, ale je to v kontextu té doby a v kontextu těchto snah. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, také koneckonců argument používaný, že to nebylo v plánu vlády. No, samozřejmě nikdo nepočítal s teroristickými útoky v Berlíně, například. Takže ta doba se vyvíjí a bohužel nemůžeme opravdu říct, že k lepšímu. To co rozehrála média, nicméně, zastřel si svého teroristu, to je samozřejmě nesmysl, nic takového v tom zákoně není.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Takže nemáme střílet teroristy, kdyby náhodou nás ohrožovali, nebo jak?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Ne podle ústavního zákona, protože to řeší jiné zákony, zákon o zbraních a střelivu, nebo další zákony. Je to podle krajní nouze, nutné obrany a podobně. Tam se nic nemění. Tam ta práva jsou a nemění se aktuálně na nich nic. K filozofickému rozměru toho, zda civilista se zbraní může přispět k bezpečnosti, tam stačí sledovat statistiky nebo možná se podívat ne několik posledních teroristických útoků v minulosti, například ten poslední v Izraeli, kdy ten útočník s nákladním automobilem byl zastřelen civilistou, i když média stále tvrdohlavě píší, že byl zastřelen policistou, nevím proč. Takže tam se ukazuje, že civilista se zbraní ve správnou chvílí na správném místě může pomoct.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

No ale na to už máme ty zákony, které…

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Ano, ale proto to říkám, že to s tím ústavním přímo nesouvisí.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Pane doktore, jeden z těch argumentů, že je to odpověď na výzvy doby, že se Evropská unie snaží, jak říká pan poslanec, omezit držení zbraní mezi veřejností v Evropské unii. Může to do budoucna pomoci, pokud by to bylo obsahem ústavního zákona, aby to právo nebylo omezováno v Česku do té míry, jak se to plánuje?

 

Jan Kysela, ústavní právník:

No já bych především řekl, že se mi zdá ta snaha Evropské komise jako nepříliš racionální, protože teroristické útoky se zřídkakdy páchají pomocí legálně držených zbraní. Teroristé zpravidla nebývají držitelé zbrojních průkazů, nenakupují si zbraně v obchodech, takže reagovat na teroristické útoky tím, že řeknu, že nikdo z těch legálních držitelů zbraní ty zbraně nemá držet, mi nepřipadá úplně racionální. Na druhou stranu se nedá popřít, že od doby vzniku moderního státu, řekněme od 16. století, státy se zkrátka snaží co možná minimalizovat zbraně držené občany, protože mají pocit, že ony to jsou, kdo mají držet ten legitimní monopol užívání násilí. Takže do určité míry je to pochopitelné, kontextově je to i racionální, má-li to být reakce na teroristický útok, tak je ta reakce prostě hloupá, a nejsem si jist, jestli je to zkrátka věc, kterou nutně musí řešit Evropská unie, jestli to nemá být ponecháno na úvaze členských států. Navíc si kladu otázku, ale to je věc, kterou já nevím, jestli má Evropská unie v téhle věci nezpochybnitelnou kompetenci, protože uvážíme-li, jakých otázek se dotýká a jakých otázek se nedotýká, tak otázka vnitřní bezpečnosti je ta která se týká primárně členských států. Tady si nejsem úplně jist, co je vlastně právní opora toho kroku.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Ale teď k té ústavě…

 

Jan Kysela, ústavní právník:

Pokud jde o tu ústavní úpravu, tak z hlediska Evropské unie platí, že evropské právo si nárokuje přednost před komplety a komplexy právních řádů členských států. Takže jestli něco máte v zákoně, ve vyhlášce, nebo v ústavě je jedno, protože Evropská unie má pocit, že její právní řád je nadřazený, má přednost před čímkoliv na úrovni těch členských států. Takže by se vám podařilo pomocí ústavního zákona přebít tu evropskou směrnici, tak to z hlediska Evropské unie možné není. Otázka je, jak by se na to dívaly vnitrostátní ústavní soudy, typicky český, a tam já si myslím, že to taky není potřebné, protože ve chvíli, kdyby třeba český ústavní soud dospěl k závěru, že Evropská unie si počíná ultra vires, jinými slovy, že reguluje něco, co by vlastně regulovat neměla, protože není dána její kompetence, tak to je, jestli si to Česká republika chrání zákonem nebo ústavním zákonem, je významově druhotné. Ale každopádně je to věc netriviální, protože jde v zásadě o základní politickou otázku, jestli to co Evropská unie se rozhodla, se udělá, jestli chce udělat za a, právně racionálně logické a za b, jestli je to poprávu, přesně tak.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Tak, pane poslanče, to si ale připouštíte, že pokud to Evropská unie schválí na úrovni členských států a Evropského parlamentu, omezení držení poloautomatických střelných zbraní, že to bude nadřazené české ústavě, i když by to bylo v ústavním zákoně o bezpečnosti, určité zpřesnění držení a použití zbraní.

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

S velkou pravděpodobností ano, ten ústavní zákon by mohl mít vliv na razanci, s jakou Evropská unie ty věci bude vymáhat, ale znovu říkám, že to primárně není důvodem této změny. Já bych chtěl připomenout první krok, který v této věci byl udělán, a to už více než před rokem, v rámci novely zákona o zbraních a střelivu, kdy jsme se souhlasem premiéra Bohuslava Sobotky a ministra vnitra Milana Chovance z toho zákona v Parlamentu odstranili oprávnění pro vládu odebrat lidem zbraně v případě válečného ohrožení státu. Pan premiér jasně řekl, že takovou kompetenci demokratická vláda nepotřebuje. A to byl první krok. Ten krok novely ústavního zákona je druhým, já předpokládám, že by měly následovat ještě i kroky další. Co se týče toho ústavního práva, já samozřejmě nejsem takový odborník jako můj kolega v rozhovoru, nicméně se domnívám, že otázky národní bezpečnosti, tak jak to definuje Evropská unie, jsou výhradně věcí národních států.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Pane Váňo, je tady otázka, kterou nastolil už na začátku našeho pořadu výňatek z rozhovoru s Jiřím Dienstbierem, tedy, jestli stát selhává, pokud chce po občanech, aby se více podíleli na zajištění jeho bezpečnosti, když si lidé platí, jako daňoví poplatníci, policii, armádu, a spoléhají se na to, že právě tyto složky je mají bránit. Co vy na to říkáte?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Já se domnívám, že někteří politici, možná i novináři, podléhají určité iluzi, že stát je schopen zajistit stoprocentně některé věci, třeba právě bezpečnost. Každý, kdo se jenom trošku zabývá bezpečností, ví, že to není možné. Že stoprocentní bezpečnost neexistuje a není možné ji zajistit. Je to podobné jako třeba v případě požárů. Až začne hořet, přijedou hasiči. Až vás někdo přepadne, přijede policie. Ale nikdy nebude stát fyzicky hasičské auto před vaším domem a čekat, jestli u vás nezačne hořet. A stejně tak vás nikdy nebude policie nepřetržitě hlídat, aby se vám něco nestalo.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Kdyby, pardon, měli lidé ústavní právo na držení a použití zbraně, tak by ta bezpečnost byla zajištěna stoprocentně?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Tento zákon nemá tuto ambici. Ten jenom říká, že občané mají právo nabývat, držet a nosit zbraně. A je to o tom, že člověk by měl přijmout alespoň část odpovědnosti za své bezpečí, za svůj život…

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Proto si platím policii a armádu…

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

A musím ale vědět, jaké jsou její možnosti, jaké jsou její schopnosti a taky vědět třeba, kolik těch peněz na to stát vynakládá.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Takže máme slabou policii a slabou armádu? Mám se začít bát?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Bát byste se asi nemusela, ale obavy jsou namístě. Koneckonců, za minulých vlád se decimovaly bezpečnostní složky, tedy snižoval se rozpočet i početní stavy o deset procent. A to samozřejmě mělo vliv na snížení kvality zajištění bezpečnosti. Teď se to napravuje, poslední tři roky, ale něco to stojí a také to nějakou dobu trvá. Ale platí princip, že stoprocentně bezpečnost zajistit nelze. Takže každý sám ji má tak trochu ve svých rukou. Musíte rozhodovat, kam půjdete, jak se budete chovat, jestli vaše chování je bezpečné nebo nebezpečné. Jestli ta místa, kde se pohybujete, jsou bezpečná, či ne, a také třeba jestli, když půjdete tím nočním parkem, neosvětleným, jestli si dáte do hrsti klíče, aby váš úder byl silnější, anebo jestli třeba u sebe nebudete mít zbraň a budete připravená se bránit. To je vaše rozhodnutí, to je vaše právo, ne vaše povinnost. Můžete samozřejmě čekat, až vás někdo přepadne, a potom můžete počkat, až přijede policie. To je vaše svobodné rozhodnutí.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

A nebo tam třeba může být policie, aby mě nikdo nepřepadl, v tom parku, kde se ví, že se přepadává, a nebo ne?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Ona tam možná někdy bude, ale ona tam nebude pořád. Protože tolik policistů prostě nemáme.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Pane doktore, jak vám zní, že by se jaksi občané měli lépe připravit na současnou bezpečnostní situaci, že stát nedokáže stoprocentně zajistit jejich bezpečnost?

 

Jan Kysela, ústavní právník:

To, že stát nedokáže stoprocentně zajistit bezpečnost jednoho každého občana, to mě asi úplně nepohoršuje a nebo nešokuje. Spíš se mi zdá, že ta debata má ambici být značně koncepční a nejsem si jistý, jestli takhle se ty koncepční debaty vedou. Na sklonku volebního období, řekněme, v návaznosti na novelu ústavního zákona, která procházela zkráceným připomínkovým řízením, a tak dále a tak podobně. Jde totiž zkrátka o to, co všechno hodlá stát dělat na základě analýzy sebe sama, své schopnosti a kapacity, co hodlá přenechávat někomu jinému. Protože můžeme vykročit, řekněme americkým směrem, kde se ve výrazné míře spoléhá na aktivitu občana. Můžeme vykročit tím švýcarským směrem, kde existuje do značné míry jako miliční systém, na kterém funguje armáda, kde mají doma lidé stejnokroje a mají doma samopal a tak dále, nikoliv ovšem k tomu, aby chránili sídliště, ale právě pro případ, řekněme toho krizového válečného stavu. Zkrátka, můžeme si klást různé otázky, toho, co očekáváme od státu, co očekáváme sami od sebe, co stát vlastně chce. Jenom se mi zdá v té debatě, v té kratičké, kterou teď vedeme, že se různé motivy jako střídají, vynořují a ustupují, a že ne všechny jsou slučitelné. Takže si zkrátka musíme říci, jestli sledujeme to riziko terorismu, jestli sledujeme riziko nočního parku, což teda není asi úplně riziko terorismu, jestli sledujeme nějakou ambici dát občanovi najevo nespoléhej jenom na stát, spoléhej sám na sebe. Zkrátka musíme si to teda asi ujasnit.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

A neplatí všechny tyto důvody?

 

Jan Kysela, ústavní právník:

No já nevím, jestli můžou úplně platit všechny. Všechny současně, respektive. No, asi můžou platit všechny současně, ale potom záleží na tom, co budou ty konkrétní kroky. Jestli to jsou teda školení civilní ochrany, nebo jestli je to ozbrojujte se všichni, jak uznáte za vhodné. Nebo nechoďte teda do parků, a tak dále a tak podobně. Taky se mi zdá, že se ne vždycky úplně odlišuje mezi zbraní a hasícím přístrojem, protože to mi přijde, že se velmi často klade vedle sebe. Primárním účelem hasícího přístroje je hasit požár, zatímco primárním účelem zbraně, zdá se mi, je zabít. Takže to, že jsme trošku jako opatrnější, spíše restriktivnější ve vztahu k tomu, kdo nosí zbraň, než hasící přístroj, to mě taky úplně nepřekvapuje. Záleží hodně na tom, jestli se subjektivně cítíme lépe, když víme, že naši sousedé jsou ozbrojeni, a nebo ne. Mě teda po pravdě řečeno úplně asi ten pocit, že polovina obyvatel domova, ve kterém já bydlím, bude mít pistoli, a eventuelní sousedský konflikt nevyřeší tím, že nepráskne dveřmi, ale práskne toho souseda mezi oči tou kulkou, tak to asi úplně ten můj subjektivní pocit bezpečí nezvýší. Ale je to hodně individuální.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Pane poslanče Váňo, ta otázka je skutečně nasnadě. Jestli to bezpečnost zvýší, pokud by bylo mezi lidmi více zbraní, a nebo jestli to naopak bezpečnost sníží, náš pocit bezpečnosti?

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

Statistiky říkají, že více zbraní mezi poučenými lidmi bezpečnost zvyšují. A tam, kde přistoupili k úplné restrikci, třeba ve Velké Británii, tam to mělo za následek obrovský nárůst násilné kriminality. Ve stovkách procent. Můžeme použít třeba i příklad americký, i když to není úplně typické pro Evropu, ale pamatujeme si útok na noční klub v Orlandu, kde bylo padesát mrtvých a desítky zraněných, což byla bezzbraňová zóna, nikdo tam nesměl mít zbraň. A o dva týdny později v Jižní Karolíně, kde podobný útočník vstoupil do nočního klubu, stačil vystřelit čtyřikrát a byl náhodným občanem zneškodněn. Tam se to obešlo úplně bez obětí. Takže to jsou samozřejmě věci, které nelze zcela zobecnit, ale jsou porovnatelné. Rozhodně neplatí, že více zbraní mezi obyvatelstvem je menší bezpečnost, to určitě neplatí. A tak jak říkal pan doktor, že státy mají tendence odzbrojovat

své občany, no samozřejmě, protože odzbrojení občané se lépe ovládají, lépe manipulují. A dá se říci, že více demokratické státy se toho nebojí, nebojí se svých občanů. A to je zase objektivní.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Tak otázka je, jestli se bojí ti občané těch ozbrojených občanů, to jsem spíš myslela.

 

Roman Váňa, předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost:

To je věc, řekněme jakési osvěty. Ta diskuze, která se teď vede, i v médiích, je zatím na začátku, je trošku hysterická a používá mnoho nekorektních argumentů, zatím kupodivu spíš na té straně odpůrců zbraní, a myslím si, že stojí za to tu debatu vést.

 

Veronika Sedláčková, moderátorka:

Určitě v ní budeme pokračovat, pane poslanče, ale v tuto chvíli v Českém rozhlasu Plus již čas vypršel. Takže já musím v tuto chvíli poděkovat vám. Pánové, díky oběma, na shledanou.

Zůstaňme v kontaktu

Přihlašte se k odběru novinek a dozvíte se více o mých názorech, akcích a projektech, které podporuji.